Ocitl jsem se s pocitem cizince na zvláštním místě. Volná prostranství, zákoutí, jakési haly, něco mezi průmyslovou halou a budovami na výstavišti. Na první pohled opuštěné, ale v halách byly hloučky lidí. Přivítali mne, nabídli koutek s lůžkem a stolem, a řekli mi, ať nikdy po setmění nechodím ven sám. Přesto mi to nedalo, protože jsem chtěl poznat místo, kde jsem se ocitl. Jakmile se začalo stmívat, nenápadně jsem se vydal na průzkum okolí. Procházel jsem tmavnoucími uličkami, nikde nebylo živé duše, jen se občas ozývaly zvláštní zvuky, tu z jedné, tu z jiné strany. Přesto jsem měl neustále pocit, že mne někdo pozoruje. Doslova jsem cítil fyzicky něčí pohled, ale když jsem se ohlédl, nikoho jsem neviděl.

Najednou se staly dvě věci v rychlém sledu… Nejdříve asi 20 metrů přede mnou odněkud vyskočilo zvláštní stvoření podobné člověku, ale s podivným strnulým výrazem v téměř zvířecí „tváři“, a šupinatou? kůži. Po vteřině, kdy si mne svým pohledem „přeměřilo“ se rozběhlo proti mně. Ve stejné chvíli se vedle mne objevila postava, jakoby do této chvíle stála krok za mnou. Tichým a příjemným hlasem mi postava, - muž s delšími světlými vlasy řekl: „Neboj se, postarám se o něj, ale ty se vrať na své místo! A neohlížej se…“. A postavil se mezi mne a to stvoření. Byl jsem sice zvědavý, co se bude dít dále, ale poslechl jsem, otočil se k nim zády a pomalu odcházel zpět. Po pár krocích se ozval zvuk, při kterém zamrazilo… Musel jsem se ohlédnout, přeci nezůstanu zády k nebezpečí…! ale za mnou už nikdo nebyl. Vracel jsem se zpět, cestou kterou jsem přišel. Ve chvíli, kdy jsem zaváhal kudy dál, se předchozí situace navlas opakovala. Jen útočící stvoření se podobalo více zvířeti, asi proto, že mělo srst, a jiný muž-ochránce nebyl sám, ale měl vedle sebe velkého psa. Po pár vteřinách se ozval zvířecí smrtelný řev, já se pomalu ohlédl, ale opět všichni mezitím zmizeli. Pak jsem se již ocitl před budovou, kde jsem měl přidělený svůj koutek.

Druhý den proběhl klidně. Staršina budovy mi vysvětlil, že všichni nově příchozí zažijí to stejné. Vydají se na průzkum, jsou napadeni, někdo jednou, někdo 2x, někdo 3x… nikdo vícekrát. Ale někteří se již nevrátí. Ale nikdo neví co se s nimi stalo, a Ochránci s lidmi nemluví, mimo okamžik napadení. Také mne varoval, že se k Ochránci, pokud ho potkám, nemám přibližovat. Třeba abych mu poděkoval. „Mají mnoho energie, jinou vibraci, která je lidem - životu nebezpečná“. Večer jsem odešel spát do svého koutku. Ve chvíli, když jsem se schoulil pod deku, a usínal, mne probudil náraz, jako bych spadl z půlmetrové výše na postel…
Byl jsem zpět, v naší „realitě“…

Jokanaan

Hodnotit mohou pouze Členové.

Přihlašte se, nebo registrujte, pokud chcete hlasovat.

Žádná hodnocení.