Rok 2012, konec Mayského kalendáře...

Mám dilema. A říkám si: ,,Hlas lidu, hlas boží". Moje první dítě - dcera, měla za otce osobnost, která se dá charakterizovat jako asociální, nezodpovědná.
Brzy se naše cesty musely rozejít. Milovala jsem v něm toho, kým nebyl.
Své dceři neukázal lásku ke mně, neukázal lásku ani k ní. V nejdůležitějším období jejího života, tedy od narození do tří let věku, neprojevil city a zájem o její malý ,,velký svět".
Byl jen na povrchu, poznatelný pro okolní materiální svět. Byl vedle ní, ne s ní. Ona cítila, že já nejsem šťastná a s tímto poznáním vyrůstala. Tak jsem jí ani já nemohla dát společný příklad v soužití rodičů.
Můj první muž hledal lásku na dně lahve. Střídal i různá těla žen ve snaze objevit, co mohl najít u mne. Denně se díval na Lásku, ale neviděl ji.
Později jsem spojila svůj život s mužem, se kterým jsem hrála životní koncert. Byl přesným opakem prvního. Snažila jsem se ovládat různé druhy nástrojů, na které jsem zkoušela hrát poprvé.
Ostatní často nepoznali, že je všechny neovládám a sledovali moje vystoupení. Improvizovala jsem, ale každá improvizace jednou končí. Byl pro mne příliš živelný, nezvladatelný.
Možná jsem měla dát na svoji malou dcerku, která při prvním setkání s ním, mu odmítla nabídnout malé bonbónky, kterým se říká ,,antiperly".
S tímto mužem mám syna, kterého miluji stejně jako svoji dceru. Pro obě děti byl tím nejhorším příkladem otce.
K dceři neosobní, necitelný a k synovi nepozorný, bouřlivý. Vše pro něj bylo důležitější, než moje a jeho děti. Okolní svět se svými lákadly v podobě jiných žen, alkoholu a povrchní zábavy měl přednost. Můj syn byl ještě malinký, když jsme se rozešli. Dcerka měla pět let.
Potkala jsem velmi mladého muže, který se do mě rychle zamiloval. Já cítila, že to není ta ,,pravá, dokonalá" láska, ale ve mně jí bylo tolik, že jsem věřila, že tentokrát ji dokážu udržet.
Můj muž se snažil, pracoval a pomáhal zabezpečit matriální chod nové rodiny. Věnoval se synovi, hrál si s ním a k dceři se choval vcelku hezky.
Ale ona cítila, že to není úplně v pořádku. Jak děti rostly a dospívaly, pochopily, že se k nim dokáže chovat i velmi nehezky až zákeřně.
Byl a je s naší rodinou patnáct let. Hlavně poslední roky se objevily propastné rozdíly v myšlení mých dětí a jeho. Nestíhal je pochopit, jeho mysl nestačila pojmout jejich názory na život.
Syn to viděl i cítil a jinak mluví se mnou, jinak jedná s ním. Stejně tak dcera, i když v současnosti bydlí zatím jinde.
Já sama již osm let nejsem jeho ženou. Žiji jen vedle něj. Nyní však chci prožívat Lásku, která mě naplňuje až hluboko v mém srdci a Duši.
Tu jsem poznala až letos v létě. Je jí muž, který je mojí doplňující polovinou. Beze slov nebo s nimi, přes city nebo mysl, jsme našli klíč k Bohu - Otci a k sobě navzájem.
Se svým nynějším mužem jsem měla dohodu. A to takovou, že spolu budeme, dokud syn neodmaturuje, což bude až za tři roky.
Sílí však ve mně přesvědčení, že tato dohoda již pozbývá platnost. Poznala jsem Lásku. Chci ji nabídnout i svým dětem, aby prožily alespoň několik let vedle dvojice muže a ženy, kteří jim poskytnou ten nejhezčí příklad vzájemnosti, sdílení a pochopení. Dvojice, která je připraví do života, ukáže jim, že opravdový vztah vytvoří prostor Lásky, ve kterém jim oběma bude příjemně a krásně.
Moje obě děti vědí o novém vztahu a k mému i k překvapení toho, kterého miluji, nám oběma fandí. Prakticky schvalují naši lásku a těší se z ní. Prožívají to až spiklenecky. To je ten důvod, pro který chci současný stav věcí změnit.
Chci se zachovat správně i ke svému současnému manželovi a dát mu příležitost najít vlastní cestu k Lásce a k ženě, která ho pochopí takového, jaký je.
Bude to mít těžké, protože i můj nynější muž má více než kladný vztah ke společnosti kamarádů a alkoholu. Myslím však, že také on by mohl začít nový život již nyní, ne až za tři roky.
Co ty na to vážený čtenáři? Je lepší hrát si na rodinu, přežívat současný nefunkční stav? Je lepší hypotetický otec než ten nesprávný?
Nemohu jinak, mám dilema a říkám si: ,,Proč nenechat vyslovit názor na můj životní příběh někoho jiného?" Mohu se z toho poučit a dát jiným lidem kousíček ze sebe. Jedno vím ale jistě.
Ten, kterého miluji jako samu sebe, stojí za všechny překážky světa.

Vložila: Lia